Osobní stránky Petra Parolka

 Jak dobře víš, moje narozeniny se blíží. Každý rok se koná oslava na moji počest a myslím si, že to tak bude i tento rok. Během těchto dní mnoho lidí nakupuje dárečky. Rozhlas a televize ve svých reklamách na každém kroku upozorňují svět na moje blížící se narozeniny.
Je krásné vědět, že nejméně jednou za rok si někteří lidé na mě vzpomenou. Jak jistě víš, oslava mých narozenin začala už před mnoha lety. Zpočátku lidé chápali a byli vděční za všechno, co jsem pro ně udělal. Teď se zdá, že nikdo už nezná skutečný důvod oslav.
Rodiny a přátelé jsou spolu, baví se, ale neznají skutečný význam oslav.
Vzpomínám si, že i vloni byla uspořádaná tahle slavnost na moji počest. Slavnostní tabule byla plná delikates, ovoce a různých dobrot. Výzdoba byla vskutku fantastická a všecko to doplňovaly nádherně zabalené dárečky. Chceš ale něco vědět? Byl jsem oslavenec, ale nebyl jsem pozvaný. Když přišel den D, přišel jsem, ale nechali mě venku, před zabouchnutými dveřmi. A já jsem tak moc chtěl být s nimi.

 Popravdě, nepřekvapilo mě to, protože v posledních letech všichni přede mnou zavírají dveře. Nepozvaný, ale přece jsem se rozhodl potichoučku vejít. Postavil jsem se nenápadně do rohu místnosti a pozoroval jsem. Všichni jedli, pili, někteří byli i opilí, vyprávěli oplzlé vtipy a nesmírně se bavili. A navíc, když do místnosti vstoupil velký tučný muž oblečený v červeném s dlouhou bílou bradou, vypadal jako opilý, sedl si do křesla a všechny děti se rozeběhly k němu, křičíc: „Santa Claus, Santa Claus!“, jakoby tato oslava byla na jeho počest!
O půlnoci se všichni začali objímat. Tak jsem otevřel svou náruč čekajíc koho bych objal. A víš co? Nikdo mě nepřišel obejmout. Lidé si začali rozdávat dárečky, otevírali je plní očekávání. Když už byly všechny otevřené, nesměle jsem se podíval, jestli tam snad nebude aspoň jeden i pro mě. Protože jak by ses cítil ty, kdyby na tvých narozeninách byli obdarováni všichni kromě tebe – oslavence?
Tehdy jsem pochopil, že jsem nechtěný, nepozvaný a proto jsem rychle odešel.
Každý rok se svátek mých narozenin zhoršuje. Lidé pamatují jen na jídlo, pití, zábavu, ale na mě jaksi zapomínají. Byl bych rád, kdyby jsi mi tyto Vánoce dovolil vstoupit do svého života.
Potěšilo by mě, kdyby jsi uznal skutečnost, že před více než dvěma tisíci lety jsem přišel dobrovolně na tento svět obětovat svůj život na kříži, abych tě zachránil. Dnes, jediné co chci je, aby jsi tomu věřil celým svým srdcem.

Rád se s tebou o něco podělím. I když mě mnozí nepozvali na svou párty, budu mít svou vlastní grandiózní oslavu, jakou si nikdo nedokáže představit.
Stále ještě probíhají přípravy. Dnes jsem poslal mnoho pozvánek a toto je jedna z nich i pro tebe. Chci vědět, jestli přijdeš, aby jsem ti rezervoval místo. Napíši tvoje jméno zlatými písmeny do velké knihy pozvaných. Pouze ti zapsaní budou pozvaní na mou oslavu. Ti, kteří neodpoví na pozvánku, zůstanou venku. Víš, jak můžeš odpovědět na toto pozvání?
Je to jednoduché, předej za mě tuto pozvánku všem, na kterých ti záleží ...
Budu na vás všechny čekat na letošní oslavě...
Uvidíme se brzy ... Miluji tě!       

 Tvůj Ježíš