Vyhledávání

Verš na každý den

Biblický citát na dnešní den
Mohutně se nad námi klene Boží milosrdenství. (Ž 117, 2)

Anketa





Celkem hlasů: 128

Svědectví

Srdečně vás tu vítám a jsem rád, že sis začal(a) číst tento zajímavý článek. K tomuto kroku jsem dokopával přes rok, ale teď jsem se rozhodl toto svědectví sepsal Doufám, že se ti bude to bude moc líbit.

Nyní bych ti moc rád řekl můj příběh o hledání smyslu života. Ke konci roku 2006 (myslím si, přesně si už nepamatuju). jsem úplnou „náhodou“ na internetovém foru narazil na vzkaz, ve kterém Peťa hledal někoho, kdo umí pracovat s programem Flash. Já zas hledal někoho, kdo by mi pomáhal s grafikou. Tato spolupráce nám nám vydržela pouze asi dva týdny, protože nás to přestalo bavit. Ale nás kontakt neutichnul, ba dokonce naše přátelství se zvýšilo. Psali jsme si o různých tématech, jak se nám vede ve škole a o podobných tématech.

V létě 2008 se mě zeptal, jestli bych nechtěl jet s ním na English Camp ke Vsetínu. Tato pozvánka mě strašně moc zaujala, protože jsem chtěl vždycky angličtinu prakticky použít. Dříve jsem se ji učil osm let ve škole, ale prakticky jsem ji použil. Ale na druhou stranu jsem se bál jet, protože jsem si říkal, jestli mě všichni přijmou mezi sebe. Jsem si říkal, že to musím zkusit, protože mě bavila angličtina a chtěl jsem ji konečně využít při rozhovorech s rodilými mluvčími. Peťa mě neustále povzbuzoval, ať se přihlásím. Psal jsem si i s Markem Húštěm a ten mě taky povzbuzoval,že se nemám ničeho bát! Nakonec jsem se nechal ukecat a jel jsem. Říkal jsem si: „přinejhorším to týden nějak přežiju, budu sedět někde v koutě, nikdo si mě ani nevšimne“ I přesto jsem se přihlásil a jel.

Přijedu do Velkých Karlovic do hotelu Kýčerka a plno lidí, každý se baví a já jak goro v Tokiu, nikoho neznám. Po chvilce si mě všimne vedoucí tohoto campu a povzbuzuje mě: „Peťo nestůj tu a běž poznat děcka!“ Já jsem se stále styděl a tato situace se několikrát opakovala. Za chvíli se mě zeptá Leňa (lektorka), jestli jsem dělal rozřazovací test. Odpovím ji: „ještě jsem ho nedělal!“ Podívám se na test a zjišťuju, že to není tak složitý. Za asi půl hodiny mám vyplněný a odevzdám ho.

Po společné večeři celý camp sledoval díl z cyklu EXIT 316 na téma přátelství. Po skončení jsme se poprvé rozdělili do svých tříd a společně jsme se seznámili a debatovali o tomto tématu. Moje stydlivost byla hned pryč a normálně se zapojil do programu.

Od začátku jsem si všímal, že se ke mně všichni chovají jako kdybych byl úplně zdravý, což jsem do té doby moc neznal. Byl jsem za to velice rád, že jsem konečně poznal super kamarády, kteří mi vždy chyběli. Postupem času jsem poznal všechny. Dopoledne jsem se vždy těšil na angličtinu ve třídě. Byl to skvělý čas, jak poprvé prakticky si procvičit angličtinu a poznat dokonce rodilé mluvčí z USA.

Každý večer byla samo zajímavá témata, začínali jsme těmi jednoduššími na seznámení mezi sebou, pak následovaly ty hlubší a obtížnější na přemýšlení – image, víra, smysl života, láska. Při debatě nad smyslel života jsem si uvědomil, že žádný nemám. Vždy mě velice trápilo, že nejsem jak všichni kolem mě, neuměl jsem tak rychle běhat ani skákat. Nikdy jsem neměl plno opravdových přátel, akorát spolužáky na střední škole. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že Bůh není nějaký nesmysl, ale že je živý a touží mít s každým vztah a chce mi dát opravdový smysl života. Celý večer jsme se bavili jen o mně, na ostatní pomalu ani nevyšel čas. Ptal jsem se, když je teda ten Bůh, tak proč nejsem jako všichni ostatní? Skrz odpovědi na mou těžkou otázku mě Bůh úplně zasáhl. Kamarádi mi řekli něco ve smyslu verše:

 

Jan 9:3 Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky.

 

V chvíli jsem se řekl, že potřebuju opravdu přijmout Ježíše do svého srdce a taky jsem to udělal.

Před EC jsem často uvažoval o sebevraždě, protože jsem neměl opravdový smysl života, ale nikdy jsem jsem se reálně k sebevraždě neodvážil. Vždy mě zastavil strach z bolesti a teď vím, že si toto použil Bůh, abych neudělal tuto hloupost, tento únik by mi stehně ani nepomohl. Než jsem odjel na camp, jsem si říkal, že tam sice bude plno křesťanů, ale nikdy toto mě nemůže oslovit či úplně mi změnit život. Ježíš mi uzdravil mou bolavou duši. Od doby co znám Ježíše a trávím s ním čas, nikdy jsem už nepomyslel, že se zabiju. Dal mi vše, co potřebuju a zbavil mě zlých věcí, dal mi super přátele a s postupem času mě naplňuje mé touhy a přání, vyučuje mě skrz mnoho zkoušek, ale vím, že vždy je se mnou.

Copyright © 2014 Petr Parolek, All rights reserved, Designed by © 2014 Parolek Petr